The Different Company
Založení The Different Company lze vysledovat zpět ke vzniku Bvlgariho "Eau Parfumée au Thé Vert" - nebo dokonce ke vzniku "Fahrenheit" od Diora.
Koncem 80. let Jean-Claude Ellena zjistil, že když se syntetický hedion s vůní jasmínu zkombinuje s vůní fialky alfa-jonon, lze znovu vytvořit vůni čaje. Předložil parfém s touto novou vůní a vyhrál nabídku na Diorův "Fahrenheit". Krátce nato však Dior své rozhodnutí revidoval s odůvodněním, že tržní úspěch tak neobvyklého parfému je příliš nejistý. Jean-Louis Sieuzac a Michael Almairac byli pověřeni vytvořením další vůně.
Ellena nyní představila jeho „čajovou vůni“ jiným domům, ale i oni tento koncept odmítli jako „příliš kreativní“ pro ně. Teprve po několika letech se Bvlgari začal zajímat o Ellenin čajový parfém – ale především jako pokojovou vůni pro její butiky. Kvůli vysoké poptávce ze strany klientely byla uvedena na trh ve větším měřítku jako kolínská voda a stala se předchůdkyní řady dalších čajových vůní.
Díky práci na této vůni se Ellena setkala s Thierrym de Baschmakoffem, který vytvořil doprovodný flakon. Byl postranním účastníkem v designu flakonů a „Eau Parfumée au Thé Vert“ byla jeho první velká zakázka. Ellena a Baschmakoff se spřátelili a rozhodli se vytvořit svůj vlastní parfémový dům. Úspěch Bvlgari "Tea Fragrance" jim ukázal, že existuje trh pro nové, originální parfémy, i když mimo zavedené domy.
Koncept této nové značky spočíval v jejím důrazném odlišení od stávajících parfémových společností, odtud název „The Different Company“. Podle vlastního vyjádření se ke ztížení kopírování používají i drahé přírodní suroviny (např. v "Bois d'Iris", "Jasmin de Nuit" a oudových vůních "Collection Excessive". Thierry de Baschmakoff navrhl láhev.
Jean-Claude Ellena byl zpočátku výhradně zodpovědný za obsah flakonů a jako parfumér malé značky dokázal vyvinout vůně, které nemusely odpovídat žádným aktuálním trendům na trhu. Po jeho přestěhování do Hermès ho následovala jeho dcera Céline jako vlastní parfumérka. Jiní parfuméři jsou zodpovědní za série mimo hlavní řadu, například Betrand Duchaufour za „Collection Excessive“ a Emilie Bevierre-Coppermann za sérii „L'Esprit de Cologne“.